Pokud člověk zažije šok ve vztahu s blízkým člověkem, kterému bezmezně věří ( v rodové linii, s rodiči, partnery...) způsobí to odpojení a izolaci té části, která se lekne a vyřadí (někdy až do kómatu apod.).
Vznikne tzv. paradox obranného mechanismu.
Člověk touží po spojení a blízkosti s druhým člověkem, ale nedovolí si to zcela nebo se neustále odpojuje nebo si myslí, že všechny problémy jsou vně. Vzniká zároveň odpor atd.
Tj. mysl začne vytvářet různé situace a představy (vidíme v sobě navzájem různé strašáky - zrcadla), tak aby si izolaci potvrdila a uchránila člověka před prožitkem traumatu a odpojení znovu a znovu, čímž ji zároveň vytváří.
Reakce jsou buď zpomalené nebo naopak tlačí, útočné apod., jak vzniká stres apod... A nebo se také člověk snaží za každou cenu zavděčit a jedná zdánlivě nepřirozeně.
A způsobuje to mnoho dalšího, protože je to energetický mechanismus...
Bez emocionální inteligence a znalosti traumatu, si lidé ve vztahu místo pomoci takové situace berou osobně, vyčítají si je nebo se za ně dokonce trestají, místo: "teplo, klid a nohy nahoru"🙂
Izolace a ztráta důvěry takových částí způsobuje také pocity odpojení od života, nejvyšší inteligence, zdroje, který vše tvoří, jehož je součástí a který má tu sílu a možnosti (nadlidské - přesahuje člověka) člověku pomoct. A člověk se pak chová a zažívá pocity, jakoby součástí nebyl nebo zápasí s jinými součástmi nebo na nich lpí... 🙂
V takových případech pomáhají způsoby, které nejprve učí vztahu, propojení se a důvěře v nejvyšší inteligenci, zdroj,... (energetiku, její zákonitosti a jejich přesah)...
Člověk se naučí dotazovat sám sebe způsobem, který mysl naopak otevírá, že se pak dostává do situací a k lidem, skrze které dostává odpovědi a svůj lék tak, že jednoduše ví, že by je nikdo nebyl schopen vymyslet z osobního stanoviska nebo postoje... Ale i k lidem, kteří mu uplně stejně, bez osobního stanoviska dokážou jeho "lék" zprostředkovat (odosobněně vědí, že jsou jen nástrojem zprostředkování atd.)...
A tím pak zpátky s vděčností léčí svoje vztahy vůči blízkým lidem. I těm, kteří mu způsobili šok a trauma. Staví mosty místo toho, aby je pálil nebo se jich držel za každou cenu. Protože život je o změně, pohybu a o vztazích, aby dávala smysl pro celek.
Nejsem stoupenec žádné "církve". Ale ani se nebráním moudrosti, kterou zprostředkovává život z různých pramenů a která hovoří o něčem, co mám sama zažité, že funguje. Protože se nebráním vlastní nedokonalosti a omylnosti.
Takže jak se říká i v Bibli... důvěřuj Bohu ne člověku... což znamená důvěřuj nejvyšší inteligenci víc než té omezené, která nese z historie mnoho předsudků a zranění a pak ti i skrze tu omezenou dokáže pomoct... ne naopak.
Věř a tvá víra Tě vyléčí, zkrátka funguje... 🙂
Mějte moc krásný den❤