Hojnost

Neb jak jsem přišla na zásadní zásek ohledně hojnosti z dětství a jak taková přesvědčení člověka limitujou:
...Když jsem byla malá, méně než 10 let ještě před revolucí, babička mi do nemocnice přinesla úžasnej tlustej katalog s hračkama, protože pracovala v Pragoexportu. A tak jsem pobyt v nemocnici trávila tím, že jsem si ve svých představách se všemi těmi hračkami hrála a představovala si jak je mám, jak je asi získám a co s nima budu dělat a bylo to super. Vždycky jsem měla bohatou představivost. A s hračkama, co jsem věděla, že navíc někde existujou, jsem neviděla problém. Nikdo mi nemohl říct, že si vymýšlím, jako když jsem byla ještě menší:)
Při odchodu z nemocnice, když jsem si nesla svůj katalog plná projektů v ruce mi najednou sestřička řekla, že ho tam musim nechat. ??? Měla jsem nějakou infekční nemoc nebo co. Byla jsem v šoku. Koukám na babičku, jestli to jako ta sestra myslí vážně?!:)) (uplně se vidim, jak se mračim). Že to přeci bylo pro mě. A babička přikyvovala. A aby mě utěšila, řekla mi, že takhle si alespoň katalog budou moct prohlídnout i další děti, až tam budou ležet nemocné... Cítila jsem se zklamaná, podvedená a tak... celý můj projekt a hojnost byly rázem v čudu... ale nechtěla jsem být nefér:), alespoň si s tím můžou hrát další děti (neb jak se ze mě na dlouhé roky stala samaritánka:)) ... no a tak se všem v mém okolí náramně daří a já tvořím, tvořím a pak přijde ten moment, kdy to pustim a nechám vizi vizí s útěchou, že je dobře, že to funguje alespoň pro ostatní. Protože tak se mi to děje. To je oběť co? Jako vyšitá:))... Jasně že ne, že bych nikomu nic nepřála! Ale věřim, že každý má nejakou "svoji babičku":)) ale hlavně zdroj všeho co je a vize. Že nejsem sobec, že se bez těchto limitujících přesvědčení, se svou vynalézavostí a vnitřním bohatstvím můžeme mít dobře všichni, když vyjdeme každý zevnitř ven a ne naopak. A odpustíme ze sebe limitující přesvědčení minulosti a role oběti. Já to tedy opouštím. Nebaví mě to. Strašně. ❤ Jsem vděčná že jsem na to přišla, že to jsou moje vize, které fungujou a že mi je nikdo vzít nemůže a ani o to nikdo nestojí mi v té projekci stát, že si to celé dělám sama:))... že se jich jen pro sebe nesmím vzdávat, že nejsou pro mě... tak jen takový malý příklad o vlivu přesvědčení... hračkářství jsou dávno plná hraček a nezávislost znamená přestat být zároveň "babičkou a sestřičkou v nemocnici" a zůstat jen tím nadšeným dítětem, které nemá problém🥰
EDIT: (jak říkám, tak dělám, tvořím a tvořím)... sdílím to pro ostatní i pro sebe - takovej ideální stav:)... chystám se psát knížku, ačkoliv nejsem žádná spisovatelka, překročit další limity, babičky, sestřičky, učitelky a přesvědčení, co je možné. Vylézt z myšího kožíšku:) Stát se znovu tím dítětem, otevřenou knihou, čistou kreativitou, svým vlastním stylem. Bez toho to nejde. Není to trapný ani blbý. Je jedno, jak dlouho mi to bude trvat. (Tady hodně podporuju sama sebe:)) Ale právě otevřenost je brána k možnostem... A třeba někoho dalšího taky inspiruje ❤️
Tak a teď už snad od toho neuteču... i když můžu i to... to je na tom to nejlepší... 🤪

Katka